Budu se snažit odpovědět, ale nevím zda vše bude objektivní.

1. Odešli jsme, že přišli Rusové, mluvilo se, ze mladé budou posílat na východní hranici s Činou - tedy z obavy o Luďka.

Ani pro Pavla nebyla nějaká dobrá perspektiva. 21. srpna měl nastoupit do deníku Práce, potom chtěl jít na Ministerstvo kultury, ale asi by ho tam nakonec nevzali...

2. Neprijemné: výslechy policie pro asyl, bytové kanceláře, majitelé bytů a nemovitostí, šéf cukrárny původem Čech (Nahodil).

Příjemné: komunální úředníci, např. na pracovním úřadě, všeobecně intelektuálové liberální a levicoví, drobní lidé, řemeslníci, kolegové a kolegyně v práci.

3. Alešek uměl německy velmi dobře, slovem i písmem. Pavel dostatečně pro samostatnou práci ve výzkumném oddělení nejvetší vídeňské pojišťovny Wiener Städische - patřící socialní demokracii, ostatní se přes menší průpravu dovedli orientovat.

Dostali jsme možnost kurzu ve světoznáme jazykové škole Berlitz - což jsme odhodili při směřování pryč.

4. Kulturní rozdíly nebyly nijak patrné, ne nadarmo jsme byli jednou říší.

5. Obyvatelé: velice výrazně nepříjemní - anebo velice přátelští a nápomocní, snadno přístupní.

(ŠVÉDI: mírne nepříjemní a mírně přátelští, těžko přístupní.)

6. Původně bylo Rakousko jen přestupní stanicí. Situace se změnila, když Pavel dostal práci v pojišťovně, a byla naděje, že by Aleš mohl pracovat jako lékař v nějakém sanatoriu, nebo ve farmakologickém průmyslu. Dostal se k mladému Schwarzenberkovi, který pomohl zajistit audienci u sekretáře rakouské kanceláře, aby ovlivnila Lékařskou komoru a dovolili mu práci v sanatoriu na německých hranicích. Bylo to v Rakousku, ale přístup byl z německé strany. Komora byla neoblomná. Aby si Aleš koupil ordinaci provinciálního lékaře musel by mít asi půl milionu šilinků.

V nemocnicích pracovali sekundáři z ciziny často za stravu a pokoj.

Tak jsme odešli proto, že Aleš nedostal postavení, které by uživilo velkou rodinu. Chteli jsme být spolu v téže zemi, proto všichni do Švédska, kde měl Aleš dobré vyhlídky. Podmínky pro vysokoškolské vzdělání byly také lepší ve Švédsku, kde doznívala snaha o beztřídní společnost.

Dnes naopak předáci socialní demokracie žijí jako honorace a snaží se - i předsedkyně komunistů, přejmenovali se na Levé, žít jako kapitalisté s vlastními firmami, luxusem a horentními platy.

Představa, že děti a potomci budou mluvit německy, časem jen německy, byla nepříjemná, ne však rozhodující.


7. S českými emigranty jsme měli styk ze začátku, když jsme bydleli v Charitě. Potom když přijela švédská komise "vybírat si lidi".

8. POSTAVENÍ ASYL, PRACUJICÍ HOSTÉ. Ludek vyrabél - sil plachty pro nakladní auta.
Oliva vyroba kabelek u Madara - pozdeji vyhozena bez duvodu. Já a Helenka a potom i Oliva jsme pracovali ve vyrobné cukrovin a peciva Nachodil. Marta prodavala noviny.

Ales ze zacatku rozvázel kasycky a stánky s novinami. Petr vecernik Kurir. Pavel schánel praci pro druhé a pro sebe, byt od 15.5,69 vyzkum v pojistovne na primluvu sefredaktora soc. dem. deníku.

Ve Svédsku to byl pro Pavla otresný socialní sestup do podradné prace poskoka.

Tak to jsme vlastné odpovedeli zaroven na otazky 9+10. Pavel jak zrejmo do dneska lituje a idealisuje si.

11. Spokojeni jsme byli s bydlením: bydlení v luxusní vile v nové ctvrti v centru u Pratru a parku bylo velice dobre. Ostatní se citili dost divné chteli se zbavit pokorujiciho postavení a driny.

Mne se strasné stýskalo po Praze a prírodé. Ve Vidni jsem vlastné znala jen cestu do prace a domu v sobotu se pracovalo a v nedeli sly s holcickama do Pratru.

Pavel píse, ze mél ve Vidni sveho nejlepsiho sefa, s plnou podporou ve studiu a pripravé projektu. To trvalo 6 tydnu, pak svédsko studena sprcha ctvrt století. Slysís naseho optimistu.

Teď Pavel připravuje výstavu ve mlýně 27.5. Včera jsme za pomoci jednoho mladého hocha z knihovny koupili dator. To Pavla trápilo, že jsme byli 100 let za opicema. Takže naše finanční situace je na pováženou.
Majka, 10. dubna 2001